Streda, 20 august 2008 (prečítané 931 krát)
kategória: Know-how alebo "Ako na to?"
FOTOGRAFIE OKAMŽIKU (přeloženo se svolením autora). Andreas Tofahrn je německý profesionální fotograf a pedagog. Jeho snímky, a texty v němčině a v angličtině, najdete na webové stránce http://tofahrn-foto.de , originál tohoto překladu zde . Se souhlasem k překladu mi autor zaslal následující vyjádření:
Uvědomte si, prosím, že u mého postupu se nejedná o HDR zpracování!!! HDR používá rùzný osvit stejného motivu, aby bylo možno získat z osmibitové barevné informace odpovídajícím vyvážením obrázek ve skutečných 16 bitech, který vykazuje zřetelně větší rozsah kontrastu ( a bez následného zpracování není tak jednoduše zobrazitelný).
Mnou popisovaný postup se nazývá DRI (Dynamic Range Increase) a nahrazuje přeexponovaná či podexponovaná místa snímku korektně osvícenými místy z jiného snímku. Oproti HDR, zobrazené rozdělení světel a jejich vzájemné vztahy při DRI neodpovídají bezpodmínečně vždy skutečné fotografované situaci.
Tolik pro upřesnění - a nyní překlad:
Fotografie okamžiku
V mnoha situacích si nelze světlo vybírat a je třeba vzít za vděk takovým světlem, jaké právě je. V situacích s extrémním kontrastem to však mùže být příliš i pro moderní digitální aparáty. Problém je v tom, že digitální kamery mají malý dynamický rozsah oproti filmovým aparátùm a oba druhy stejně nedosahují rozsahu lidského oka. Takže hlavně snímky nočních scén jsou proto obzvlášť obtížnými kandidáty.
 
Okolí totálně podexponované, obloha černá.
Pokud je možno pořídit u nějaké scény několik snímkù s rùznou dobou osvitu, lze problém relativně jednoduše vyřešit použitím DRI ("Dynamic Range Increase"). Poučení o tom jak to funguje je na internetu několik, například zde.
S trochou cviku dosáhnete pozoruhodných výsledkù:
Vzhledem k řadě dotazù jsem se rozhodl obohatit svět o další DRI návod. Už sice existují aplikace, které to provedou víceméně automaticky, já ale dávám přednost obtížnější cestě, protože tak jsou všechny parametry pod neustálou kontrolou. A s trochou cviku to nakonec není až tak složité.
U DRI jde o to získat i za extrémních světelných podmínek pùsobivý snímek; obvykle totiž je řada částí obrazu pře- nebo podexponovaná. Přesně tyto problémy nastanou, dostane-li se při nočním fotografování do obrazu světelný zdroj.
Vybral jsem příklad, na kterém i v malém zvětšení jsou DRI efekty zřetelné:
Tato scéna je pro lidské oko velmi dobře sledovatelná, nikoliv však pro digitální kamery s jejich podstatně menším dynamickým rozsahem. Pořídíme-li pouze jeden snímek, musíme se rozhodnout, chceme-li mít správně osvícené lampy, nebo např. vodu:   Zdroj světla a voda přijatelné, zbytek příliš tmavý Porovnáme-li obě fotografie s konečným výsledkem vidíme, že fronta domù byla převzata z levého snímku, voda a fontány z pravého. Celý kumšt je v tom, zkombinovat rùzné prvky tak šikovně, aby přechody byly skoro nerozeznatelné. Podle podmínek a pracovního postupu se to povede lépe, či hùře. Moci provést DRI ručně vyžaduje mít několi absolutně totožných snímkù motivu, které se smí lišit pouze dobou osvitu (a nikoliv velikostí clony). Kolik snímkù bude potřeba záleží na požadovaném dynamickém rozsahu a na senzoru aparátu, jak tento reaguje na přesvětlení. U D70 přeběhnou přesvícené oblasti velice snadno do sousedních pixelù a je potřeba pořídit o několik snímkù víc. D200 je v tomto ohledu poněkud ohleduplnější. Pro náš jednoduchý příklad použijeme čtyři snímky (D70, 12-24/12, f9, 6s - 0,7s, WB neonové světlo):     Teď potřebujeme grafický program, který zvládá vrstvy a transparentní masky. Otevřete v něm nový projekt a uložte tam všechna základní data jako jednotlivé vrstvy, nejsvětlejší variantu zcela dolù. Ve fotoshopu to pak vypadá přibližně takto:
Práci začněte s nejsvětlejší, nejspodnější vrstvou. K tomu deaktivujte všecky ostatní vrstvy a nejspodnější vyberte. Nyní ve snímku vyberte všechna příliš světlá místa. Naštěstí pro to je ve Photoshopu specielní nástroj, který práci podstatně zjednoduš.
Po potvrzení výběru barev se vybrané oblasti objeví tak, jak je vidět na snímku. Jasně vidíte, že v tomto případì byla vybrána fontána, ale ne zbývající vodní plocha. Protože bych ji rád nahradil jednou z nižších vrstev, přidal jsem ji do výběru manuálně. Hotový výběr má obvykle příliš tvrdé okraje, především tehdy, jestliže je rozptylem ještě zvětší senzor aparátu. Takže je třeba přidat k výběru další, měkký výběr. I pro to je ve Photoshopu odpovídající funkce, při které zadáme šířku pásma pixelù. Přesné hodnoty velmi závisí na jednotlivých motivech a na požadovaném výsledném efektu. Jako nejjednodušší pravidlo platí, že tato šířka se v každé další vrstvě snižuje přibližně o polovinu. Například nejspodnější vrstva bude zvolena 50 pixelù, prostřední 25 pixelù a svrchní vrstva 12 pixelù. Tady se, bohužel, experimentování nevyhneme. Hotový výběr s měkkým okrajem přidejte jako masku k nejbližší vyšší vrstvě a to tak, že maskujete všecky prvky NEzahrnuté do výběru. Tím se ze spodních vrstev odebírají tmavé prvky, současně s přezářenými oblastmi z vyšší vrstvy. Tento postup teď postupně zopakujte pro všechny vrstvy, pro Photoshop výsledek vypadá přibližně jako na obrázku.  Už v náhledu je patrno, že horní maska je stále ostřejší a protože já jsem zjevně vodní hladinu v obou spodních vrstvách přidal k výběru ručně , bude v konečném efektu vodní hladina převzata z druhé vrstvy.
Nakonec vrstvy slučte dohromady a celkový dojem snímku popřípadě upravte nastavením kontastu, světlosti a sytosti. Je třeba si uvědomit, že postup DRI nemá mnoho společného s realitou, spíše představuje jistou uměleckou formu úprav. Proto mùžete klidně "tahat za čudlíky" podle libosti.
(c) 2004-2006, A. Tofahrn, Překlad Petr Pazderka (Pep)
|
pošli do vybrali.sme.sk
odešli do Linkuj.cz!
